Kodex rodiče a hráče
Rodiče a trenéři jsou partneři, kteří společně vychovávají a učí děti.
Rodič
- dává přednost dlouhodobému a zdravému sportovnímu vývoji dítěte před vlastními ambicemi.
- zdůrazňuje vliv poctivého tréninku.
- odborné věci nechává na trenérovi.
- dětem fandí, podporuje je a chválí. Děti to od rodičů očekávají.
- nevyjadřujte se negativně k herním situacím, ani dětem neradí, co v které situaci dělat. Naším cílem je, aby kluci dokázali vyhodnotit herní situace co nejdříve sami.
- nikdy nezasahuje do činnosti trenéra při tréninku a utkání. Nevstupuje do prostoru střídaček a šaten, nevynucuje si zařazení svého dítěte do sestavy či na konkrétní post.
- nepostává u hřiště a nevolá k sobě hráče pro radu. Rady dětem nechte na trenérovi, aby neměli v hlavě zmatek.
- kdykoliv má právo dostat informaci o výkonnosti, chování, přístupu, nikoliv proč ten či onen hráč hraje nebo na jakém postu.
- pokřikování na tribuně nic nevyřeší a nikomu neprospěje. Při hře by měli vnímat pokyny trenéra, nikoliv publika.
- dětem nedává pokyny v rozporu s pokyny trenéra a nesnižuje jeho autoritu (myšleno mimo trénink a zápas, jelikož tam nezasahuje vůbec).
- výhrady řeší s trenérem osobně.
Hráč
- za všech okolností se chovám slušně, přátelsky a sportovně.
- hráč dává svoji přítomnost najevo již když přichází. Proto zdravím, zdravím hlasitě, slušně a dívám se při tom druhému do očí. Zdravíme všechny dospělé na našich trénincích a zápasech, ale samozřejmě i na hřištích soupeřů, na turnajích a podobně. Zdravíme se i s kluky z dalších týmů, se spoluhráči a s trenéry si tlesknu, při příchodu i při rozloučení.
- rodiče se mnou sice zprvu chodí do šatny a pomáhají mi se převlékat a nachystat na trénink, ale v tom co mi jde, jim vypomůži.
- věci na trénink nebo zápas si připravuji společně s rodiči a pokud to jde zkusím to sám a rodiče pouze kontrolují.
- snažím se na tréninky a na zápasy chodit včas. Ne vždy se to podaří, v takovém případě předstoupím před trenéra, omluvím se a vysvětlím důvod zpoždění. Bez vysvětlení se nemůžu zapojit do tréninku, do utkání.
- pokud trenér mluví, něco nám předvádí, vysvětluje, pozorně ho sleduji, poslouchám, abych věděl co mám dělat a mohl se tak neustále zlepšovat.
- před tréninkem, při tréninku, ve chvílích kdy ještě nebyla zadána žádná organizovaná činnost, dělám převalovačky, nožičky, hlavičky, zkuším kličky, vždyť každý dotek s míčem mne posouvá o kousek vpřed, k mému cíli, tedy být co možná nejlepším fotbalistou.
- pokud něčemu nerozumím, nestydím se zeptat. Trenér mi vždy rád pomůže, předvede, poradí.
- občas se mi něco nepovede, ale to znamená jedině to, že to zkusím znovu! A znovu, a znovu, dokud danou činnost nezvládnu. Nebojím se dělat chyby, vždyť „kdo nic nedělá, nic nezkazí“. Říkám si „zkusím to ještě, znovu“, „dokážu to“, „příště to vyjde“.
- nepoužívám slova „nemůžu“, „neumím“, „nezvládnu to“. Vše mám ve svých rukách (nebo spíš nohách), ve své hlavě. Je jen otázkou tréninku a času, kdy se co naučím, kdy co zvládnu. Nic a nikdo mne nezastaví!
- v případě, že trenér zadá domácí úkol, snažím se jej, podle svých schopností a možností, plnit. I taková činnost má pozitivní vliv na růst mojí osobnosti, nejen fotbalové.
- nebojím se dát najevo radost z každé nově získané dovednosti, z povedené kličky, střely, z gólu. Oslavuji sám, ale oslavujeme i společně s kamarády na hřišti, na tréninku, vždyť jsme jeden tým!