Protože se občas stále setkáváme s radami z řad rodičů typu „přihraj“, připravili jsme pro Vás vysvětlení, proč to není vhodné…
U6, U7 – tedy naše kategorie
Nesnažme se, aby fotbal 5, 6, 7letých dětí vypadal jako fotbal 9letých. Dovednosti, které děti učíme, jsou v prvních letech limitovány jejich nedokonalostí a nemá cenu žádat, aby děti v kategorii U6 či U7 hrály kombinační fotbal. Ani jejich prostorová orientace není v průměru na takové úrovni, aby vnímali zároveň míč, protihráče a ještě spoluhráče. Často se právě spoluhráč přimotá do cesty a chce vzít míč, aby ho měl on. To je přirozené, není potřeba věšet hlavu. Tyto momenty je třeba trpělivě vysvětlovat, kdo hraje s kým a aby se mu nepletl, když spoluhráč kličkuje či běží s míčem k brance soupeře. Shluků se postupně zbavíme v kategoriích U8 či U9, ale nemělo by to být za cenu toho, že rozdělíme hráče na pozice obránců a útočníků, kteří nemají opouštět svůj prostor. Tím bychom bourali přirozenou dětskou hru a příliš brzy požadovali styl hry dospělých.
Náš zjednodušený postup učení spolupráce
U6. Učíme děti, že hlavní je pokus o kličku a ne odkopnout míč, nebo se snažit přihrávat někomu jinému. Pokud vyspělejší děti přihrávají a je to jejich vědomé rozhodnutí, je to super, ale ptáme se jich, zda by šlo přihrát po kličce, nebo udělat třeba dvě kličky.
U7. Hráčů, kteří udělají kličku či 2-3 se ptáme, zda by uměli třeba i přihrát a zda vědí kam přihrát. Hráčům, kteří nemají míč, ukazujeme a ptáme se jich kam naběhnout - do volného prostoru, dopředu. Poziční hry (např. tzv. „bagovky“) by od této kategorie měly být tím, co spolupráci záměrně rozvíjí v malých skupinkách 3-5 hráčů.
Pokud Vám to stále není jasné, ptejte se trenérů ;)